Jak vydržet s jedním člověkem celý život?

To, po čem člověk nikdy nezatoužil, mu vůbec nechybí. Právě naopak – je spokojený právě proto, že to nemá. Zatímco ten, kdo má tisíckrát víc než on, je nešťastný, protože mu chybí jedna věc, kterou by ještě chtěl.

Arthur Schopenhauer

Jak s jedním člověkem vydržet celý život. To byla otázka, kterou jsem si pokládala už od dětství. Úplně mě ta otázka děsila a ještě víc představa na to. Prožila jsem několik dlouhodobých vztahů, které vždy procházely podobným vývojem, a to fáze zamilování, fáze stabilizace vztahu, a pak jsem to většinou ukončila ve fázi stereotypu. Začala jsem totiž toužit po tom, co nemám.

Na jakýkoli partnerský vztah bychom mohli aplikovat princip učení. S novým vztahem předvídáme odměnu (nový vztah, šťastné chvíle s protějškem, někteří svatbu, děti atd.), tím se dává do pohybu mechanismus předběžné radosti.

Jsme euforičtí, nadšení a šťastní. Jakmile si však už jeden na druhého zvykne, nadšení klesá. Je to jako když jsem před státnicemi poprvé ochutnala frisko, velmi mi chutnalo, a tak jsem ho pila několikrát denně po dobu týdnů. Najednou jsem si však uvědomila, že už jsem ho přepitá a nemůžu ho ani cítit. Prostě mě omrzelo.

Radost nám přináší vzrušené očekávání než samotné naplnění.

Tento mechanismus časem nastane i ve vztahu. Jakmile se dostaneme do fáze stereotypu, kdy řešíme jen jak bylo v práci, co děti, a už nemáme ani sílu ani chuť řešit intimní záležitosti, natož milostný poměr.

Tento vztah už jsem se „naučila“ a zase potřebuji nějaký stimul k radosti. Někteří to řeší tak, že se seberealizují v práci, takže workoholicky se už pomalu ani nevrací domů, někteří se upínají na děti, jejichž pozorování jim přináší radost, a někteří začnou hledat stimuly jinde.

Potkám charismatického lékaře a spouští se proud různých myšlenek. Přece jen neznámé, láká tisíckrát víc než to, co je běžné.

Právě v tuto chvíli nás začne naplňovat představa potěšení s někým jiným a jsme slepí k tomu, co máme doma.

Abychom však hledali nové stimuly doma, a ne jinde, je nutné si doma uvědomovat a vytvářet TO NOVÉ.

  • Důležité je si uvědomit, že to, co máme doma, nikdy plně neznáme. Všichni se postupem času vyvíjíme, a tak je na druhém stále, co zkoumat

  • Je důležité společně vytvářet nové situace, změnit i maličkosti

Je však nutné podotknout, že vztah je o dvou osobách a dvou rozhodnutích, zda chtějí či nechtějí mít doma stereotyp. Není možné, aby se jeden ve vztahu snažil vytvářet nové podněty, například vymýšlel stále výlety, kupoval svíčky do ložnice, měnil parfémy, a druhý jen znuděně se vlekl.

Pokud se tedy s partnerem rozhodnete, že chcete být ve vztahu šťastnější, mám pro Vás tip.

Zkuste si s partnerem zapřemýšlet, jak jste se od chvíle, kdy jste spolu začali chodit, změnili. Zkuste i po letech obdivovat svá těla, jak se změnila. Je to úplně jiné než na začátku.

Začněte pomalinku měnit drobnosti v domácnosti, ve vztahu – nakupte si svíčky, něco nového vyzývavého na sebe, namažte se novým voňavým krémem, nechte na zrcadle vzkaz „Těším se na Tebe“. Vymýšlejte další nové stimuly, které rezonují s Vaší osobností.

Uvidíte, že dlouhodobou praxí Váš partnerský vztah nebude tak stereotypní a budete ve vztahu šťastnější.

LOMAS, Pascale de. Jak být šťastný. Praha: Grada, 2007, 147 s. ISBN 978-80-247-2237-5.

Mou vášní je pozitivní psychologie v každodenním životě a pomáhám klientům k transformaci jejich myšlení v pozitivní. Snažím se je tak vést celkově k šťastnějšímu životu. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů