„Nemůžeme být šťastní, protože si to nezasloužíme.“ aneb 5 mýtů o štěstí a šťastném životě

Někteří nejsou schopni být v životě šťastní, protože v nich převládají i přes uplynulá léta nevhodně nastavené vzorce chování nebo zažité mýty přecházející z generace na generaci. Tyto vzorce a mýty jsou pro člověka až škodlivé, neboť mu nedovolují žít šťastný a naplněný život.

Život je naše cesta a záleží jen na nás, zda celý život budeme nešťastní, nebo se rozhodneme být šťastní. Vždy je to pouze naše volba.

Níže se Vám uvedu nejčastější mýty spojené se štěstím nebo spíše nemožnosti být šťastným.

 

Štěstí je jen záležitostí bohatých.

Bohatý člověk může být šťastný, ale taky nemusí. Bohatý může mít všechno, co chce, ale může být vnitřně prázdný a nešťastný. Jedna studie totiž poukazuje na zajímavý fakt. Když si člověk dokáže obstarat peníze, které pokryjí jeho základní životní potřeby, dokonce vydělá-li ještě více, může mít radost pouze krátkodobou, ale nemá to už vliv na jeho dlouhodobý pocit štěstí a naplnění. Spíše záleží na činnostech, které lidé dělají. Pokud bohatý člověk, ale i člověk, který si dokáže vydělat pouze na pokrytí základních životních potřeb, činí to, co ho baví a naplňuje, bude šťastný bez ohledu na to, kolik peněz vydělá.

Jsme šťastní, pokud děláme to, co nás baví a naplňuje.

Dále také je nutné si uvědomit, že také záleží na povaze vykonávající činnosti. V případě, že jde o pasivní činnost jako je sledování televize, naše radost bude téměř nulová. Pokud však bude člověk dělat něco aktivně jako například lyžovat, pracovat na zahradě nebo pomáhat druhým, bude z toho mít mnohem větší radost, a to i v dlouhodobém měřítku.

Štěstí přichází až po splnění všech povinností.

Po splnění ÚPLNĚ všech povinností bychom leda skončili ve své cílovce (konečná stanice našeho života). Vždy je co dělat. Štěstí není výsledkem něčeho, co děláme. Štěstí je samotná cesta k výsledku. Při každé práci bychom se měli snažit být šťastní. I když děláme něco, co nemáme rádi, je nutné v tom hledat nějaký vyšší smysl například užitečnost pro společnost, vlastní rozvoj, dobré společenské vztahy.

Štěstí je samotná cesta k výsledku.

Moje společenské postavení mě předurčuje k tomu být „na úrovni“, a ne se chovat dětinsky.

Když jsem poznala svého stávajícího manžela, tak byl veselý, rád improvizoval, v noci jsme chodili na procházky, objímali se na veřejnosti, bavil společnost i mě, ale od té doby, co odpromoval a stal se z něj lékař, tak to vnímal jako své životní poslání. Snažil se před pacienty, kolegy být velmi na úrovni. Stal se z něj charismatický mladý doktor, ale přestal být veselý, hravý Cítil se být svým posláním svázaný a tím ztratil sám sebe a svou podstatu. Žil pro druhé a snažil se být dobrý, ale vnitřně byl velmi vyčerpaný. Ačkoli jako lékař je velmi dobrý, vnitřně byl prázdný.

Cítil se být svým posláním svázaný a tím ztratil sám sebe a svou podstatu.

Začala jsem s ním pracovat a přepisovat tento vzorec chování. Postupně si začal dovolovat být šťastný. Začal improvizovat v životě, začal se radovat z maličkostí a nedávno, když pršelo vyběhl z auta a začal tancovat. Prostě měl radost a vyjádřil ji.

 

Osobně se domnívám, že při výkonu svého povolání nejsou vhodné některé činnosti, ale ve svém volném čase by se každý měl rozvíjet a dělat se šťastným, aby to štěstí zase mohl předávat v práci a být v ní úspěšný. Samozřejmě, že i v soukromí jsou některé činnosti, které znevažují některá povolání, tak těm je nutné se vyhnout. Za takové však považuji zejména činnosti, které jsou trestněprávně postihnutelné nebo velmi za hranicí morálky. Člověk by se však neměl svým povoláním cítit svázaný.

 

Hravost je dětinská. Já už jsem dospělý.

Ať nám je osmnáct nebo padesát, každý v sobě máme vnitřní dítě. To potřebuje péči, utěšovat ho, hrát si s ním. Pokud ho budeme dlouhodobě potlačovat nebo neuspokojovat jeho potřeby, nemůžeme dospět k celoživotnímu úplnému pocitu štěstí. Jedna část naší osobnosti bude nešťastná.

 

Já si štěstí nezasloužím.

Štěstí není podmíněné. Tento mýtus pouze poukazuje na to, že máme z něčeho strach. Může to být ze společnosti, z rodiny, z kolegů či nadpřirozených bytostí a mnoha dalších. Každý máme právo na to být šťastný a záleží jen na našem rozhodnutí, zda i budeme.

Pro zajímavost sem vkládám ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:

„Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.“

Pokud nějaký z těchto mýtů Vás ovládá, doporučovala bych s tím začít pracovat a „přenastavit ho“. Jedině tak můžete bez výčitek dospět k pocitu celoživotní štěstí a blaženosti jak jsem ho popisovala v článku Štěstí je… 

Mou vášní je pozitivní psychologie v každodenním životě a pomáhám klientům k transformaci jejich myšlení v pozitivní. Snažím se je tak vést celkově k šťastnějšímu životu. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů